Kostel sv. Jana Křtitele

Uměleckohistorické památky v Náměšti nad Oslavou pocházejí ve své dnešní podobě až z pobělohorské doby. Nejstarší z nich je farní kostel sv. Jana Křtitele, původěně gotický, avšak roku 1639 postižený požárem natolik, že Jan z Werdenberka neprodleně zahájil stavbu nové svatyně, vysvěcené o dvě léta později.

Kostel má mělký presbytář, uzavřený vně trojboce, uvnitř půlválcem, a obdélnou loď s krátkými příčnými rameny (transept) na východě a na západě s předsíní v plné šíři, která nad štítem průčelí přechází v čtyřbokou hranolovou věžku. K severnímu boku kněžiště přiléhá sakristie na půdorysu obdélníka, na opačné straně leží stejně velký přístavek. Presbyterium překlenuje valená klenba a v závěru koncha, obojí s lunetami. Valená klenba s lunetami bez pasů kryje i loď; nesou ji přízední pilíře s pilastry a úseky kladí, takže prostor má podobu sálu s mělkými oltářními výklenky. Předsíň a ramena transeptu, do nichž jsou vsazeny empory, mají křížové hřebínkové klenby. Hudební kruchta v západní části lodi spočívá na dvou hranolových pilířích a je podklenuta pruskými packami. Fasády kostela člení lesénové rámy, korunní římsa a náročně tvarované okenní otvory.

Převážná část architektonických článků stavby spadá do let 1639 - 1641. Okna a kůr však patří době o století mladší, kdy byla svatyně roku 1744 za Kufštejnů důkladně obnovena. Nejcennějším mobiliářem z doby vzniku kostela jsou nepochybně obrazy z roku 1640 od malíře nizozemského původu Stolla: Křest Kristův na hlavním oltáři, sv. Karel Boromejský a P. Marie na oltářích bočních. Představují typická díla manýristické malby, pozoruhodná umělým koloritem i kompozicí a výtvarnou transformací monumentálních postav, z nichž některé odvážně řeže rám. Většina ostatního zařízení chrámu souvisí s opravou v 18. století. Na epištolní straně presbytáře visí obraz sv. Antonína od Paula Trogera (1698 - 1762), ředitele vídeňské Akademie, označovaného magnus parens rakouského malířství 18. století v jeho nejryzejší podobě. Byl to umělec s bytostně dramatickou letorou, se silným sklonem k expresívnosti, jehož význam je měřitelný jen analogickým postavením jeho přítele a souputníka Georga Raffaela Donnera v soudobém rakouském sochařství. Čestně po bok Trogerova díla se řadí sochařská výzdoba Josefa Winterhaldera st. (1702 - 1769), který vytvořil pro Náměšť početnou sérii soch. Upozorňujeme ještě, že v kostele jsou původní lavice. Pět soch světců ve výklencích na průčelí chrámu má průměrnou uměleckou hodnotu a dodala je roku 1910 brněnská firma Loos.

( )